Den 18
Z DENÍČKU VEDENÍ 09-08-2016 ZÁPIS ÁŇI
7:30 Budí mě hlavní vedoucí. Nechce se mi vstávat - celou noc pršelo a byla bouřka, takže venku bude zima. Ale nazouvám si kanady a vylézám ze stanu. Venku je mlha. Jdu dolů ke kuchyni si čistit zuby. V 8 jdeme budit děti. Je mokro, budou mít holínkovou rozcvičku. V kuchyni už na ně čeká paštiková pomazánka s teplým čajem.
9:30 Děti dodělaly lapače snů, tešte se až je uvidíte!
Připravujeme pro děti soutěže. Prší, takže dáváme variantu deštěnky. Já mám odhad jedné minuty, takře sedím pod střechou a děti ke mně chodí a tipují. Dále má Vojta skládání puzzle, Káťa antiperle a Peťa pálení papíru.
13:00 OOBBĚĚD! Srbská s rýří a polední klid. My s vedením ve vůdčáku dopřipravujeme poslední etapu. Ladíme detaily a kluci se převlékají do kostýmů.
15:00 Přepadli nám banku a ukradli výplaty! Vzduchem lítaly dynamity a jsou mrtví i ranění. Děti si to ale nenechají líbit a půjdou si výplatu získat zpět. Na cestu se posilníme švestkami.
17:00 Jsme v lese. Vedení odráží útoky děcek, které se snaží dobít své dolary zpátky. Já jsem na stanovišti oživovače a dávám životy. Sleduji ulítané děti a uřícené vedoucí. Nikomu kdo běhá už zima není :-).
18:30 Děti se nacpaly tunou buchtiček se šodó. Já s pár vedoucími, co neradi sladké, ohřívám na plotně guláš ze včerejška. S cibulkou je to moooc dobré.
19:30 Šerif dopadl banditu. Za loupež a vraždu půjde viset. Takže jsme ho vážně pověsili na strom. (No dobrá, tak to tak jen vypadalo, že visel. Prý to sem musím napsat aby nevznikla panika.)
20:00 Venku prší a já teď dopsala internet, aby ho Márcy mohla zkontrolovat a já si mohla jít na chvíli číst.
Tak pa, ÁŇA
Z Bubáčkova deníčku
Dnešní den začal jak jinak než probuzením. Myslím že mě budila Marcy, ale těžko říct, ranko bývám dost mimo... Pomalým tempem jsem vyrazil do umývárky a cestou rozespale pozdravil rozespalé vedení. Po vyčištění chrupu se Marcy ujala holinkové rozcvičky a všichni jsme sdílely obavy, že celý den bude lejt. Po vymyšlení alternativní varianty CH jsme vyrazili budit dětičky a Marcy realizovala rozcvičku. Poté byla snídaně, nemám opět šajn co to bylo, ale byla to každopádně nějaká pomazánka a byla moc dobrá, to vím, přidával jsem si dvakrát.
Po snídani nás počasí překvapilo a bylo celkem hezky, tudíž se pokračovalo dle normálního plánu. Vedení si rozebralo soutěže a já a PiTom jsme vyrazili hledat místo na odpolední bojovou etápku. Místo jsme po chvilce našli na zkratce k Balounovi. Jelikož se nám nechtělo hned jít zpět a zase makat, rozhodli jsme se, že se podíváme na naše staré ohniště, ke kterému už několik let nemáme přístup a pojí nás k němu mnoho krásných vzpomínek. K ohništi vedla cesta.. No vypadala spíš jako něco mezi bažinou a potokem,, Samozřejmě mi do kanad okamžitě vrchem nateklo... Jupíí... Když jsme na místo, kde ohniště bývalo, dorazili, zjistili jsme že je tam již jen džungle a po naší přítomnosti ani památky, až na pár kamenů v kruhu, kde bývalo ohniště. Když jsme dorazili zpět, bylo již téměř po soutěžích.
Velcí kluci z řad dětí přinesli před obědem klády, které Jirka s Jindrou ještě před budíčkem vytvořili ze stromu, který pokáceli. S PiTomem a Ríšou jsme dostali za úkol klády zbavit kůry. Po půl hodince čochtění jsme se rozhodli to odložit na později a akorát se svolávalo k obědu.Ke kterému bylo masíčko se srbskou omáčkou, další mňamka. Pak následoval polední klid, děti hrály hry a blbnuly, my mezitím rozhodli, že přes občasný deštík dopoledne, VIII. etapa bude. Vše jsme naplánovali a nahodili cowboyské kostýmy. Já byl spolu s Ríšou bandita a přepadli jsme, v rámci divadýlka pro děti, banku v které mají jejich firmy uložené své dolary. PiTom coby šerif se nás snažil zastavit. Ríša nepřežil.. Já však i s trezorem uprchl. Mezi tím co bylo dětem řečeno, že bylo zjištěno kam jsem uprchl a že si peníze musí nakrást zpět, já se běžel převléct do civilu a jakž takž suchých kanad.
Pak jsme vyrazili... Né! Ještě byla svačina! Pak jsme vyrazili na místo, které jsme ranko objevili. Uprostřed bylo označené území, kam se děti musely dostat, vzít dolar a běžet s ním na jejich předem určené území oddílu. Tak lehké to samozřejmě nebylo, musely se nejdřív dostat přes nás.
Každý měl na sobě samolepku, jenž symbolizovala jejich život. Nový si mohli vyzvednout kousek od bojiště u Áni. Vzhledem k tomu že mnoho chlapců je o dost větších než my, stačil náš dotek a museli život odevzdat. Přesto že jsem hned z kraje několikrát hodil tlamu a docházel mi dech, nakonec jsem se rozběhal a byla to legranda. Dokázal jsem dokonce chytit i většinu velkých chlapců, na což jsem velice hrdý. Když už jsme byli skutečně vyřízení a děti stále fresh, etapu jsme ukončili.
Po návratu do tábora jsme se s Kubou Tůšou, Dejvem, Pavlem a Matesem vsadili, že nedokážou do minuty sníst 15 slaných tyčinek, s tím, že když prohrají , musí za nás dočochnit klády na stojny, které jsme dopoledne odložili. Nadšeně souhlasili a až na Matese prohráli. Muhahaha.
Úkolu se zhostili s úsměvem a já s PiTomem jsme mohli plánovat další kraviny. Nápad přišel hned, po večeři mě jakožto banditu pověsíme. A tak jsme s pár dalšími vedoucími vzali lana a šli hledat strom. Po velice humorném nácviku a otestování jistících lan, které jsem měl pod oblečením jsme šli na na véču. K té byly úžasné buchtičky se šódo - sláva kuchyni!!!
Děti měly násed a já těžce přežraný nahodil kostým a šel se opět upevnit na lana. Po násedu k nám Marcy dovedla děti. Po krátce scénce a zpěvu pověste ho vejš, Šerif PiTom skopnul kládu a já visel.
Ale nebojte, žiju!!
Teď mají děti volno a já píši a přemýšlím jak nám to zase uteklo a smutním že za pár dní jedeme již domů.
Brou a pusu posílá
Bubáček a jeho deníček
Komentáře
Přehled komentářů
Huberte, úžasné povídání, stejně jako i Tvé kamarádky Áni. Moc se mi líbí, početla jsem si a úplně zabředla do tématu a vrátila se o pár, hm o dost let zpět....jo, kde ty časy jsou ...???
Mějte se krásně a užívejte posledních dní. Ahoj!
:)
Bubáková, 10. 8. 2016 10:13To byl včera hezký večerníček :). Všechno vám závidím - skvělý děti, úžasnou atmosféru, kraviny co vymýšlíte, krásnou přírodu, buchtičky se šodó... Velice mě překvapilo a potěšilo, že Bubák běžel!! Smutním s vámi - ten pocit z konce tábora znám a každoročně ho s vámi prožívám. Užijte si krásně poslední dny, ať mají všichni na co vzpomínat. Páááčko
deníček
Jířa, 10. 8. 2016 20:52