Den dvacátý
Tak už je to tady, poslední celý táborový den. Hned po snídani, ke které byl chleba s výbornou marmeládou, jsme se vrhli na dětmi tolik vyžadovanou soutěž – poznej svého vedoucího. Děti tipovaly náš věk, oblíbené zvíře a třeba i počet našich tetování. Jakmile ale vykouklo sluníčko a začalo nám sušit všechno co potřebujeme sbalit, tak jsme se rozdělili na skupinky a začali s bouráním tábora. Každá věc, co se stihne dnes, nám usnadní zítřejší náročný den. K obědu bylo vepřové na česneku s knedlíkem a polední klid byl trochu delší, aby děti měly čas si sbalit. Odpoledne jsme dohráli fotbálek děti vs. vedení, zahráli jsme si pár setů ringa, kde děti vedoucí dost válcovaly. Zbourali se vůdčácké stany, protože nám sluníčko stále přálo. Jako odměna za tvrdou práci přijela jahodová zmrzka. K večeři byla výborná pražská s těstovinou. Na večír nás čekal závěrečný oheň. Večer plný vyhlašování výsledků, zpívání a užívání si posledního večera tady v šumavských lesích. Uteklo to jako voda a my doufáme, že to všechny děti bavilo stejně jako nás dospělé.
Mohla bych vám vypsat, kdo se jak umístil v soutěžích a jaké to bylo u závěrečného ohně, ale myslím si, že vaše dítka vám to zítra všeeeechno povypráví s mnohem větším zápalem, než takhle já přes ty internety.
Já zůstávám bourat tábor do soboty, takže za mě... Ahooooooj za rok!
Áňa
Komentáře
Přehled komentářů
Usnula jsem dřív, než přiletěly ty internety, takže se dojímám až teď v práci :). Cítím s vámi se všemi, sice končí starost a zodpovědnost, takže minimálně Marcy se uleví :), ale končí úžasné tři týdny naplněné přátelstvím, parťáctvím, dobrodružstvím, napětím, radostí, dobrým jídlem, smíchem, absencí televize a počítače, krásným výhledem, zdravým vzduchem....... a nastane těžké zvykání na civilizaci. Jsem šťastná, že moje "dítě" začalo jezdit před mnoha lety zrovna na tento tábor a tím pádem pro něj byly (a jsou) tři týdny na Lipně odměnou a radostí (až na boj o tričko s Kennym :)). Těší mě, že jablko nepadlo daleko od stromu a má to stejně jako já, která měla to štěstí také, na jiném úžasném táboře a milovala jsem ty tři týdny. Přátelství a zážitky z té doby jsou na celý život. Jste úžasní!
Šťastnou cestu domů :*
pozdrav do slzavého údolí
Bubáková, 9. 8. 2019 8:58